TLDR: Trauma není jen vzpomínka na něco zlého, co se stalo v minulosti. Je to živý, fyzický otisk ve vašem nervovém systému a těle, který ovlivňuje, jak prožíváte přítomnost. Tento článek vám vysvětlí trauma optikou moderní neurovědy a somatické práce a ukáže, proč klasická "povídací" terapie často nestačí a jak se skutečně uzdravit skrze tělo.

Slovo "trauma" se v posledních letech skloňuje čím dál častěji. Mnoho lidí si pod ním představí jen extrémní události – válku, autonehodu nebo fyzické násilí. Moderní neurověda a psychoterapie zaměřená na tělo (body-mind přístup) však ukazují, že trauma je mnohem komplexnější a rozšířenější fenomén.

Trauma není jen o tom, co se vám stalo. Jak říká lékař a odborník na závislosti Gabor Maté, trauma je především o tom, co se stalo uvnitř vás v důsledku této události. Je to vnitřní zranění, které narušilo vaši celistvost a schopnost cítit se bezpečně ve vlastním těle.

Pojďme se podívat na to, co trauma skutečně je, jak mění váš mozek a nervový systém a proč je pro skutečné uzdravení nezbytné zapojit do procesu tělo.

Co je to trauma? Pohled pod povrch

Z pohledu práce s tělem a nervovým systémem můžeme trauma definovat jako přehlcení nervového systému, které nebylo možné v danou chvíli zpracovat.

Když čelíme ohrožení, naše tělo se instinktivně připraví na akci: bojuj nebo uteč. Pokud však tato reakce není možná (jste příliš malí, slabí, v pasti), systém přejde do poslední možnosti záchrany: zamrznutí (freeze).

Obrovská energie mobilizovaná k akci se v těle "uzamkne". Pokud nedojde k jejímu následnému uvolnění (např. třesem, pláčem, útěkem do bezpečí), zůstává v nervovém systému jako "nedokončená záležitost". Tento stav chronického zamrznutí nebo naopak chronické pohotovosti pak nazýváme traumatem.

Nejde jen o katastrofy: Malá "t" a velká "T" traumata

  • Velká "T" traumata: Jednorázové, život ohrožující události (nehody, násilí, ztráty).
  • Malá "t" traumata (vývojová traumata): Méně nápadné, ale chronické situace, zejména v dětství, kdy nebyly naplněny vaše základní emoční potřeby. Patří sem emoční nedostupnost rodičů, zanedbávání, přílišný tlak na výkon nebo život v atmosféře strachu a nepředvídatelnosti.

Tato "malá" traumata se sčítají a mohou mít na vývoj nervového systému stejně devastující dopad jako jednorázová katastrofa.

Jak trauma mění váš mozek a tělo

Psychiatr Bessel van der Kolk, autor zásadní knihy Tělo sčítá rány, zdůrazňuje, že trauma není jen vzpomínka uložená v paměti. Je to trvající fyziologický otisk v těle a mozku.

1. Mozek v režimu přežití

Trauma mění fungování vašeho mozku. Amygdala (centrum strachu) se stává hyperaktivní a vidí hrozbu všude – v neutrálním pohledu šéfa, v tónu hlasu partnera. Naopak prefrontální kortex (centrum logiky a plánování) je oslabený. Žijete v neustálém stavu "bojuj, uteč nebo zamrzni".

2. Tělo jako nositel paměti

Protože mozek v době traumatu často "vypne" centra pro řeč a vědomé zpracování, vzpomínka se neuloží jako příběh, který můžete vyprávět. Uloží se jako tělesný vjem: chronické napětí v ramenou, svírání žaludku, mělký dech, pocit odpojení nebo naopak zaplavení emocemi bez zjevné příčiny.

3. Odpojení od sebe sama

Aby člověk přežil nesnesitelnou bolest nebo strach, naučí se odpojit od svého těla a pocitů (disociace). Gabor Maté to popisuje jako základní obranný mechanismus. Cena za toto přežití je však vysoká: ztráta vitality, neschopnost cítit radost a hluboké propojení s druhými.

PTSD: Když minulost neodeznívá

Pokud se trauma nezpracuje, může se rozvinout v posttraumatickou stresovou poruchu (PTSD). Člověk zažívá flashbacky (návraty traumatické události v plné smyslové intenzitě), vyhýbá se spouštěčům, trpí úzkostí, nespavostí a je v neustálém napětí.

Proč klasická "povídací" terapie často nestačí?

Mnoho lidí s traumatem zjistí, že i po letech klasické psychoterapie rozumí svému příběhu, ale jejich tělo reaguje stále stejně – úzkostí, panikou, zamrznutím.

Je to proto, že trauma je uloženo v "nižších", vývojově starších částech mozku a v těle, kam se racionální slova a logické argumenty nedostanou. Snažit se vyléčit trauma jen mluvením je jako snažit se opravit motor auta tím, že si o něm budete povídat s mechanikem.

Cesta k uzdravení: Zapojení těla

Moderní přístupy k léčbě traumatu (jako je Somatic Experiencing, EMDR nebo Psychoenergetics) pracují přímo s nervovým systémem a tělem. Cílem není jen "pochopit", ale fyzicky uvolnit zamrzlou energii a obnovit schopnost samoregulace.

Jak vypadá somatická práce s traumatem?

  • Bezpečí jako základ: Prvním krokem je vždy vytvoření bezpečí v přítomnosti a v těle (uzemnění, orientace v prostoru). Bezpečí je protilék na trauma.
  • Jemné "rozmrazování": Místo zahlcujícího návratu do traumatické vzpomínky se pracuje velmi jemně (titrace). Učíme se vnímat signály těla a po malých kouscích uvolňovat zadrženou energii (např. třesem, dechem, pohybem).
  • Dokončení obranných reakcí: V bezpečném prostředí terapie může tělo konečně "dokončit" pohyb, který tehdy nemohlo udělat – utéct, bránit se, vymezit se. To přináší obrovskou úlevu.
  • Obnova spojení: Postupně se učíme znovu cítit své tělo, své hranice a své emoce, aniž by nás zahltily.

Závěrem: Trauma není rozsudek. Je to zranění, které se může zahojit. Vaše tělo i mozek mají obrovskou schopnost neuroplasticity a sebeúzdravy, pokud jim k tomu vytvoříte správné podmínky. Cesta vede skrze laskavé a trpělivé naslouchání tomu, co vaše tělo nese a co potřebuje vyjádřit.