TLDR: Říkáme tomu "depka" a známe ji všichni – dny, kdy nemáme energii a svět zšedne. Často jde o zdravou, i když nepříjemnou reakci přetíženého organismu, který si žádá odpočinek. Tento článek vám pomůže rozpoznat, kdy jde jen o tento přechodný útlum a kdy se stav překlopil do klinické deprese – biologického "zamrznutí", které už vůlí nepřemůžete.
Slovo "depka" se stalo běžnou součástí našeho slovníku, zejména v prostředí orientovaném na výkon. Používáme ho pro dny, kdy se nedaří, jsme přetížení, bez nálady a nic se nám nechce. Často se za ním skrývá pocit viny, že nejsme dostatečně produktivní.
Z pohledu práce s tělem a nervovým systémem je ale důležité "depku" nedemonizovat. Ve své běžné formě to totiž není porucha, ale funkční (byť nepříjemný) stav. Je to signál vašeho organismu, že potřebuje zpomalit. Problém nastává, když tento signál ignorujeme příliš dlouho a stav se překlopí do něčeho mnohem vážnějšího – klinické deprese.
Pojďme se podívat na anatomii obou stavů, abyste věděli, na čem jste.
Anatomie běžné "depky": Když systém potřebuje pauzu
To, čemu říkáme "depka" nebo splín, je často přirozená reakce nervového systému na krátkodobé přetížení, konkrétní negativní událost (neúspěch v práci, konflikt) nebo prostě jen nahromaděnou únavu.
Z pohledu biologie se váš organismus snaží přepnout z vysokých otáček (sympatikus – výkon, akce) do regeneračního módu (parasympatikus). Protože jste ale zvyklí jet na adrenalinový dluh, toto náhlé "vypnutí proudu" vnímáte jako nepříjemný propad nálady a energie.
Jak poznáte běžnou "depku"?
I když se cítíte mizerně, váš systém je stále pružný: * Reagujete na podněty: Dobrý vtip, zpráva od přítele nebo oblíbené jídlo vám alespoň na chvíli zvednou náladu. Vaše emoční prožívání není ploché. * Fungujete (i když na autopilota): Zvládnete základní pracovní i domácí povinnosti, i když s nulovým nadšením. * Zabírají zdroje: Když si dopřejete spánek, sport nebo vypnete na víkend notifikace, cítíte, že se energie pomalu vrací. Stav se přirozeně zlepšuje v řádu dnů, maximálně pár týdnů.
V tomto případě je "depka" zdravou, sebeochovnou brzdou. Tělo vám říká: "Dál už nemůžu, potřebuji doplnit zdroje."
Klinická deprese: Stav biologického zamrznutí
Co se ale stane, když tuto brzdu dlouhodobě ignorujete a tlačíte na výkon silou vůle dál? Nebo když je zátěž (trauma, chronický stres) tak velká, že přesáhne kapacitu vašeho systému?
Tělo přejde do nouzového režimu. Z pohledu Psychoenergetics deprese není jen "velký smutek". Je to stav hlubokého energetického kolapsu a zamrznutí (freeze response).
Váš nervový systém vyhodnotil situaci jako bezvýchodnou a stáhl veškerou dostupnou energii z "akce" a "vztahů" dovnitř, jen na udržení základních životních funkcí. Proto je hlavním příznakem skutečné deprese apatie a neschopnost cítit radost (anhedonie). Není to o tom, že se vám nechce. Vaše tělo doslova nemá fyziologickou kapacitu na to, aby "chtělo".
Varovné signály, že už to není jen "depka"
Zpozornět byste měli, pokud stav trvá déle než dva týdny bez zlepšení a pozorujete tyto změny:
- Ztráta reaktivity: Nic s vámi nehne. Pozitivní události (povolením, výhra) nevyvolají žádnou emoční odezvu. Cítíte vnitřní prázdnotu nebo otupělost.
- Tělo stávkuje (somatické příznaky):
- Chronická tíha na hrudi, pocit "kamene" v žaludku.
- Výrazné poruchy spánku (typicky brzké ranní buzení s pocity úzkosti, nebo naopak nadměrná spavost).
- Fyzická zpomalenost – každá ranní sprcha je výkon hodný olympijské medaile.
- Změna myšlení: Myšlení je zpomalené, zacyklené v sebeobviňování, pocitech viny a absolutní beznaděje. Budoucnost vidíte černě a nevěříte, že se to někdy zlepší.
- Nefunkčnost: Stav vám zásadně brání v běžném fungování – v práci, ve vztazích, v péči o sebe.
Co dělat: Brute force vs. jemné rozmrazování
Pokud prožíváte běžnou "depku", nejlepší strategií je poslechnout ji. Zvolnit, ubrat plyn, dopřát si regeneraci bez výčitek. Často to stačí k tomu, aby se systém srovnal.
Pokud však poznáváte příznaky klinické deprese, je klíčové pochopit jednu věc: Toto není stav, který přemůžete vůlí. Je to biologický rozvrat řídících funkcí. Snažit se "vzchopit" v těžké depresi je jako snažit se běhat se zlomenou nohou – stav to jen zhorší a prohloubí váš pocit selhání.
Cesta ven z deprese
Léčba deprese je proces postupného "rozmrazování" nervového systému, který vyžaduje vnější podporu:
- Odborná pomoc je základ: Praktický lékař, psychiatr nebo klinický psycholog dokáží určit závažnost stavu. V těžších fázích jsou často nezbytná antidepresiva, která pomohou stabilizovat mozkovou chemii tak, abyste měli vůbec sílu na změnu.
- Psychoterapie a práce s tělem: Zatímco léky mohou vytvořit "podlahu", abyste nepadali hlouběji, terapie řeší příčiny. Somatická práce (bodyterapie) je zde klíčová, protože pomáhá velmi jemně a bezpečně uvolňovat "zamrzlou" energii v těle a obnovovat kapacitu nervového systému pro prožívání, aniž by vás zahltila nároky na výkon.
Závěrem: Mít "depku" je lidské a často i zdravé. Uvíznout v klinické depresi je nemoc, nikoliv charakterová vada. Přiznat si, že potřebujete pomoc, není známkou slabosti, ale projevem zodpovědnosti k vlastnímu zdraví.
